
Líbila by se vám představa, že vaše dítě mluví česky i anglicky? Komu by se to nelíbilo. Nemuset jednou řešit drahé anglické školky či kroužky a doučování z angličtiny po celá léta až do maturity, možná i na univerzitě. Co kdyby to vážně šlo? Že ale nejste rodilý mluvčí? A nebo nejste tak dobří, abyste si troufli své dítě vychovávat v angličtině? Naprosto vás chápu. Tyhle pochyby patří k jakýmkoliv začátkům.
Když jsem před lety začínala s výchovou svého staršího syna, tak díky faktu, že můj úžasný manžel je Anglo-Američan, nepřicházelo ani nic jiného než dvojjazyčné výchova v úvahu. Vše jsem si nastudovala. Plán byl jasný. Já budu na syna striktně mluvit česky a manžel pouze a jedině anglicky. Great!
Ale jak už to tak bývá, situace se poměrně záhy začala měnit. Manžel pracovně tráví cca půl roku v USA, což by za normálních okolností nebyl až takový problém. Nicméně, já jsem se tehdy rozhodla požádat o povolení k pobytu, tzv. ,,zelenou kartu”. Co jsem však nevěděla bylo, že v průběhu procesu (tehdy cca dvouletého), jsem nemohla cestovat do nebo z USA. Musela jsem zkrátka zůstat tam, kde jsem v době podání žádosti, byla. A to bylo v Česku.
Takže najednou jsme byli já a syn nuceni být půl roku sami, bez manžela. Bylo potřeba náš neprůstřelný plán se striktním používáním obou jazyků pouze rodilými mluvčími, mnou česky a manželem anglicky, naprosto shodit ze stolu.
Já velmi nerada improvizuji a najednou jsem neměla předem promyšlený plán. Co vám budu povídat. Skoro jsem panikařila. Situace si žádala, abych já Češka, sice s dobrou angličtinou, ale s nedokonalým přízvukem, začala na syna mluvit anglicky. Horor! Co když synovi uděláme v hlavě naprostý zmatek? Co když bude míchat oba jazyky dohromady? Co když …? Zkrátím to. Vše dopadlo skvěle! Jasně, že jsme museli překonat mnoho překážek, život není peříčko, ale vyplatilo se. Dnes máme dvě úžasné dvojjazyčné děti :).

Poté, co jsem viděla, že manželova nepřítomnost nebyla (po jazykové stránce) vůbec problém (jinak nám strašně chyběl), uvědomila jsem si ten obrovský potenciál – že je možné vychovávat děti českých rodičů dvojjazyčně!
Asi před čtyřmi lety jsem se poznala s dnes již mou dobrou kamarádkou, která taky žije v jazykově smíšené rodině. Doma společně se svým mexickým manželem a dvěma malými dcerkami mluví španělsky, na veřejnosti (když jsou v Česku) pak česky, s příbuznými polsky a aby toho nebylo málo, dohodli se s manželem, že holky budou od narození poslouchat říkanky, písničky a pohádky v angličtině. To je i důvod, proč holky odmala mohly používat tablet. Aby koukaly na různé dětské seriály a Disney pohádky v angličtině. Anglicky se na holky nikdy cíleně nemluvilo, nicméně obě holčičky, nejen rozumí, ale i krásně mluví anglicky. Žijí teď zrovna v Mexiku, kde se potkávají s mnoha turisty a jejich dětmi, se kterými se holky kamarádí a bezprostředně dokonce používají angličtinu i během hraní si spolu doma.
Takže pevně doufám, že po tom, co jste si tady přečetli, chcete dvojjazyčnost pro své děti stejně jako jsem ji chtěla já. Věřím, že po tom toužíte natolik, že se nenecháte odradit překážkami, které jistě přijdou. I když po pravdě řečeno, ty největší překážky jsou hlavně nebo spíše pouze ve vaší hlavě.

Na začátku každého snu máte dvě možnosti. Buď se necháte inspirovat těmi, kteří to již zvládli a nebo budete naslouchat tomu, co vám našeptává váš strach, že nejste dost dobří. A máte nejspíše pravdu. V tuto chvíli, v tento moment ještě dobří nejste. Teď si říkáte, co si to dovoluji. Říkáte si, jestli bych vás spíše neměla motivovat a přesvědčovat vás, že to přece dáte. ,,No tak, jste dobří, tak šup na můj placený e-Book.” Ne. Takhle by to teda nešlo. Nebylo by to vaše rozhodnutí, a to já nemůžu.
Ale můžu vám říct jedno: ,,Každý úspěch začíná prvním krokem.“ Tak ho udělejte, protože člověk se dokáže naučit vše. Jen musí být odhodlaný. Musí si jít za svým. Musí vytrvat. A JELIKOŽ CESTA JE CÍL, NECHTE MĚ JÍT PO NÍ S VÁMI!
Přidejte se ke mně na FB Vyrůstáme s angličtinou.